Car Trip: 8 zemí, 5 dní, 3 600 km

Rozhodli jsme se odstěhovat. Za teplem, sluncem a hodně daleko. Byt ve Stockholmu se pronajal na 6 měsíců (do 15.6.) a my začali vyhazovat věci, balit věci a připravovat Lea na dlouhou cestu. Rozhodnutí zabralo řádově pár dní a několik hodin. Plánování cesty a zařizování věcí kolem zabralo času mnohem víc - očkování Lea, řešení trajektů, bookování hotelů, plánování cesty, řešení auta (cla, pneu, pojištění, servis...), hledání ubytování a práce.

Hannes řešil vše kolem Lea a cesty, já řešila primárně auto. Ubytování v Lisabonu jsme hledali spolu - byla to část, která zabrala nejvíce času - předražený byty, hledání v Google mapách dobrou lokalitu, konktaktování lidí a počítání nákladů.

Odjezd byl přizpůsoben počasí a protože na Evropu se tou dobou valil sníh, odjeli jsme o den dřív, než bylo původně plánováno - 14.12.

Protože Hannes stále nemá řidičák - a zpětně bych ho asi za volant nejspíš tolik nepouštěla, protože některý úseky byly náročný (zatáčky, kopce, místní řidiči) - čekalo mě na konci 3.633 km na tachometru (150 km z toho najel Hannes). Jednoznačně nejhorší a nejnáročnější úsek bylo Švédsko - hustý sněžení, změny počasí během 30 minut, momenty jízdy o 50km/h na dálnici, prokluzující kola a nestabilní auto. Byl moment, kdy jsem chtěla zastavit na benzínce a počkat, až to přestane. V podstatě 500 km na trajekt bylo pod sněhem a počasí bylo nepředvídatelný co 10 minut. Video ukazuje jednu z nejvíc klidných švédských úseků.

První kilometry od baráku

Cesta přes Dánsko byla skvělá - bylo lehce nad nulou, suchý silnice, vynikající kvalita dálnice, minimální provoz a celkově pohodová cesta. Zhruba po 10 večer jsme dorazili do hotelu v Německu.

Ráno jsme se probudili do -7C a Hannes dostal skvělý nápad se projít do centra města - po 15m chůze jsme to vzdali - a šli zpět do hotelu. Koupili jsme pro Lea nějaký kočičí mlsy, já jako řidič si zašla na hotelovou snídani (velmi průměrná) a vyrazili jsme směr Francie. Řízení přes Německo bylo o konstantním předjíždění náklaďáků a uhejbání německým řidičů. Kromě stání v koloně, která mohla být na 30-45m, se po cestě nic zásadního nedělo. Viděla jsem asi nejdelší kolonu náklaďáků v životě.

Druhý den nás čekala nejrozmanitější cesta - 4 státy - a 4 různí řidiči. Holandská část byla podobná dánský - super silnice, bezproblémový řidiči. Taková skandinávská pohoda. V Belgii se rádi lepí na záda a jízda v levým pruhu je jen pro dobrodruhy :). Ve Francii vidíme první palmy a listy na stromech. Dokonce se stmívá až po 4!

Snídaňová zastávka a vizáž po sněhový švédský bouři :)

Francouzská snídaně z Paul

Každý den jsme zkrouhli příjezd do hotelu a zhruba hodinu dřív. Třetí den na cestách nás čekal průjezd Paříží a konečná mezi-zastávka ve Španělsku. Tuhle část dávám na 2. nejnáročnější hned za Švédsko - provoz v Paříži byl katastrofa. Byli jsme asi v hodinu v městský dopolední koloně - 4 pruhy, skútry, 10-25km/h, jízda přes letiště. Hannes říkal, že Paříž má jednu z nejhorších dopravních situací v Evropě - asi to můžu potvrdit. Je to jižní spojka ve špičce x10. Všimla jsem si, že řidiči už to mají tak v ruce, že ani nebrzdí - naučili se mít rychlost v koloně naprosto pod kontrolou a šlapali na brzdu minimálně.

Navíc, francouzský řidiči neustále blikaj. Nezjistili jsme, jak to přesně funguje. Je to nějaký lokální pravidlo. Ale podle mě musí měnit žárovky nejčastěji v Evropě. Oni dávají blinkr a blikají "celou" dobu, co předjíždí a pak dalších několik vteřin po. Nerozumim tomu. Viděli jsme několik desítek aut, který jedou po dálníci a blikaj - a zároveň jedou rovně (!!). Když jsem to viděla poprvy, tak jsem dalkovýma světlama problikla řidiče přede mnou, protože furt blikal - aby si je vypnul - ale to jsem nevěděla, že to je vlastně "lokální standard". Blikal snad 5 minut.

Další teror byl ve francouzských/španělských horách. Dálnice mají 3 pruhy, je to nahoru a dolů a vcelku ostrý zatáčky. Byli jsme tam večer a já byla vlastně pořád v pravym pruhu. Jet ve tmě 120km/h v zatáčkách co každý 2km je něco, na co nejsem zvyklá, a tak jsem si jela svoje vlastní tempo. Navykla jsem si na nudný, rovný švédský dálnice. Francouzský řidiče bych kvalifikovala za vůbec nejhorší - jednak pro ustavičný zmatečný blikání, lepí se na záda, jsou vcelku agresivní, dost předjíždí a člověk jim nesmí stát v cestě. Škola pro Hannese - Švédsko je jednoznačně nejjednodušší země na řízení vůbec - všechno je rovně, řidiče jsou extrémně klidní a dálnice jsou bez poplatků a velmi dobrym stavu.

Zaparkováno. Španělsko.

Po třech dnech v autě se rozhodlo, že zůstaneme 2 noci v San Sebastian u francouzskych hranic na severu Španělska. Je to místo, ktery asi stoji za zastavku - byli jsme v krásnym hotelu, u moře a hlavně denní světlo tam je až do půl 7 večer. Je to vcelku populární destinace pro turisty. Leo byl určitě taky rád, že nemusel zpátky do kočíčího boxu a chtěli jsme mu dopřát velikej pokoj, aby se mohl proběhnout a něco poškrábat :) Jakmile jsem vypadla z režimu řízení na jeden den, tak se ty tři dny sečetly a část odpoledne jsem byla v posteli. Byli jsme unavený, šli spát snad v 8 večer a nějaký večerní trajdání po městě jsme uplně vypustili.

Prošli jsme se kolem pláže, vylezli jsme na kopec, opalovali jsme se na střeše hotelu, dali si dobrý těstoviny a burger a těšili se na poslední úsek naší cesty.

San Sebastian, Španělsko

V neděli ráno jsme vyrazili směr Lisabon. Předpověď počasí hlásila 15-18C a lokální záplavy. Před naším příjezdem intenzivně pršelo a v některých částech Lisabonu stála voda. Naštěstí jsme doteď nikde nic neviděli a příjezd probíhal po suchu.

Ze San Sebastian ještě chvíli pokračovaly horský dálnice, takže kopce, tunely, zatáčky a do toho vcelku silnej vítr. Do Lisabonu to pak bylo hlavne o 2 proudový dálnici, řidičích v těsnym závěsu za mym kufrem auta a opět na mě nezvykle dlouhym ustavičnym blikáním.

Horská část Španělska

Konečná stanice, prosíme, vystupte.

Shrnutí

Doufám, že mi nepřijde žádná pokuta za rychlost. Taky doufám, že jsme zaplatili všechno mýtný, co jsme měli. Leo cestu přežil. 900km denně je asi denní maximum, pokud se člověk nechce zbláznit. Auto mi detekovalo nutnou přestávku řidiče až poslední den. Trvalo nám zhruba 5 dní (mě a Leovi) po příjezdu, než jsme začali normálně fungovat - únava, jídlo a běžný "režim". Hannes byl v podstatě v pohodě.