Jelikož se na svatbu nedostávám každý měsíc, ale průměrně jednou za 10 let, je třeba sepsat tenhle velkolepý zážitek do krátkýho článku. Za půl roku si totiž budu pamatovat max. tak humří polívku, která startovala svatební menu. Přestože nám pozvánka na lednici visela už asi od jara, v den svatby Hannes přišel s informací, že vlastně nemáme svatební dar (...). Během posledního týdne Hannes taky sháněl boty, košili, kravatu/motýlka a kapesník. Já jsem vyhrabala všechny svoje šaty, protože jsem neplánovala něco kupovat. Myslim, že jsme se na tu akci těšili s Hannesem zhruba stejně - když jsme potkali před místem konání někoho známýho, Hannes z toho nadšení řekl, že půjdeme radši ještě na kafe (20min před začátkem obřadu). Naštěstí si to v polovině cesty rozmyslel. Svatební dar jsme nakonec vyřešili SWISHEM - takže každej ví, kolik kdo posílá - protože to je vlastně bankovní převod - ideální, jak upevnit přátelský vztahy, pokud pošleš míň než ostatní. V...