Velikonoční Mallorca po německu - 04/22

Možná tomu můžu dát krátký úvod, co všechno tomuhle vejletu předcházelo. Po švédský zimě a kdy svět pochopil, že planeta nepotřebuje být 10x očkovaná, jsme přišli s myšlenkou, že je na čase někam letět. Dívali jsme se na letenky v únoru a přímý lety někam na jih byly buď vyprodaný, drahý a nebo s 1 a více přestupama. Museli jsme se proto přizpůsobit letovýmu řádu, nikoliv našemu wish listu. 

Čekání na boarding

Mallorca nebyla destinací, kam bych letět chtěla, protože turisti. Španělsko je snad druhou nejoblíbenější destinací pro Švédy hned po Thajsku (čemuž odpovídalo i naprosto obsazený letadlo v obou směrech....).

Původní záměr a plán bylo letět 14 dní po nástupu do mojí úžasně nudný nový práce.

Měli jsme letenky na začátek dubna, ale protože počasí na Mallorce bylo podle internetu lehce nad 10C, přebookovaly/stornovaly a koupily se nový letenky (několikrát) a to samý jsme aplikovali na ubytování (Hannes aplikoval). 

Po několika hodinách plánování kam a kdy, jsme to celý posunuli na Velikonoce. Hannes letěl z Goteborgu s rodičema a sestrou o týden dřív. Já letěla ze Stockholmu sama a bylo mi tak dopřáno si let daleko víc užít a naplánovat si vše podle sebe, což mi ve finále vyhovuje a značka ideál (odlet jsem si skutečně užila. Horší to bylo cestou na letiště - někde "po cestě" jsem se sekla o hodinu a myslela jsem si, že mám 3 hodiny, ve skutečnosti to byly 2 do odletu). 

1. DEN: BUSINESS LET S RYANAIREM

Jako obvykle jsme si zabookovala okýnko, abych mohla koukat z okna - nic jinýho mi stejně nezbejvalo, protože mi opět z nějakých záhadných důvodů nefunguje Spotify během letovýho režimu, takže i když jsem (tentokrát!) měla sluchátka, tak jsem stejně nemohla nic poslouchat během letu. 
Protože se letělo přes "čas večeře", objednala jsem si jídlo dopředu. Za 110 Kr jsem si mohla vybrat drink, snack a hlavní jidlo - podle mýho názoru skvělá cena - neber to! Očekávání byla minimální, o to větší překvapení! Opravdu moc dobrý kafe s futuristickým kelímkem, na porci velký a průměrný lasagne a chipsy. Good deal!

Moje Ryanair Business Class

Během letu jsem viděla 7 (!!) letadel, z nichž jedno (Eurowings) letělo vedle nás snad po dobu půl hodiny v  relativně těsný blízkosti.

Pro moje velké překvapení, nejlepší počasí během letu bylo na Švédskem. Když jsme přistávali, ostrov Mallorcy byl jen zelená barva - čekala jsem vyprahlou španělskou pustinu, kterou jsem viděla během naší road-tour s Michalem. Každopádně, negativní test nikdo nekontroloval - už jsem za ty debilní testy utratila nevim kolik a nikdy nikdo nic nechtěl vidět! - ale na letišti ve Španělsku nás tam "selektovali" jak nějaký prasata na jitrnice.

 

Hannes na mě čekal na letišti, kde to typicky španělsky smrdělo, a vyrazili jsme taxíkem do Palmy (hl.m.). Úroveň angličtiny je průměrná. První taxikář na náš mluvil španělsky. Kupodivu jsme dorazili tam, kam jsme potřebovali. Zašli jsme na večeři do crepérie, kde jsem si hned oprášila svoje španělský základy "olá, grácias".
Nevidim se, že angličtina tam moc nefrčí. Němců je tam možná vetší počet než Španělů.

2. DEN: Z PALMY DO SÓLLER

Druhý den a první ráno na Palmě Hannes podle švédských zvyklostí zarezervoval místo na snídani. Protože co si ve Švédsku nezarezervuješ týden dopředu, to nemáš!

Ulice Palmy jsou úzký, auta jsou odřený, ulice jsou vcelku posprejovaný. Baráky mají pidi balkónky a zelený okenice. Připomínalo mi to stylově Maltu. Snídaně žádnej zázrak, očekávání byla vyšší. Asi jsem si zvykla na nějakej vyšší standard :D Famózní snídaně ve Vídni to určitě nebyla. Za 2-. 

Po snídani v Palmě jsme se posunuli do Sollér. Recepční v hotelu byla udivená, že si přejeme objednat taxi. Říkala, že cena může být 70-80e - ve finále jsme platili lehce přes 30e. Hannes je v tomhle trochu princezna - chce si to udělat pohodlný, peníze neřeší - prostě chce být rychle na místě a neztrácet čas hledáním autobusový zastávky a zjišťování informací, kde a jak koupit lístek.

snad všechny auta mají poškrábaný lak

Sóller byla rozhodně lepší volba než zůstavat v Palmě. Akorát se změnil hlavní jazyk - v Palmě jsme první den potkali mraky Švédů - v Sólleru jsem byli obložený Němcema. Sóller je pidi malý městečko nebo spíš vesnička, se stromama pomerančů a citrónů na každým kroku. Nebylo to bezprostředně u moře, ale to se dalo přežít. Všimla jsem si, že po nějakých 2 letech pobývání ve Švédsku už pro mě "být u moře" není takový WOW, co bývalo. Ok, tady je jen rozdíl v tom, že mají palmy a je to daleko víc turisticky nastavený.
Ubytovali jsme se hned ulici od náměstí. Měli jsme okno do ulice, takže nebylo možný mít přes noc otevřený okno - protože ulice byly úzký a kamenný, všechno se strašně rozlejhalo.

Mňam drink z čerstvých pomerančů

Pidi uličky v Sóller

V hotelu jsme zůstavali až do odletu, takže 4 dny. Po check-inu jsme dostali pokoj s pidi oknem, bez balkónu. Tady Hannes zabojoval (!) a se svoji švédskou povahou "vem to čert" šel na recepci a řekl, že pokoj, který jsme dostali, neodpovídá tomu, za co zaplatil - asi se ode mě naučil bojovat za svá práva (viz den 5). A dostali jsme lepší pokoj! - akorát byl trochu divnej, protože koupelna neměla dveře, jen průhlednej závěs. Ten kdo to vymejšlel, byl asi hodně chytrej.
Sóller byl o náměstí s obrovskym barákem uprostřed, dřevěný stoletý tramvaji, horách kolem a citrusech na každym kroku.

Odpoledne jsme si střihli zhruba dvouhodinovku na pláži. Počet lidi vyvalených na pláži značně převažoval počet lidí v moři. Hannes si chtěl ale odškrtnout "plavání v moři", takže do vody vlezl - on je takovej hroch, vleze všude - ovšem byl tam asi max 5 minut a pak zvolal, že to je fakt studený. 

3. DEN: LODÍ DO SA CALOBRA

Ráno jsme vyrazili do super pekárny na snídani. Samozřejmě nemohla chybět čerstvá štáva z pomerančů a sezení na místní zahrádce ve vnitrobloku s palmou uprostřed. Španělé nejsou nijak ujetý na design, je to všechno takový splácaný dohromady a moc si nelámou hlavu s tím, jak to vypadá.

mít fotku bez fronty lidí byl unikát!

velikonoční slepice

Po snídani jsme se přesunuli do Port de Sóller, odkud jela loď na Sa Calobra. Bohužel jsme nestihli loď v poledne (protože jsme se nechtěli hnát), takže jsme jeli tou, která po půl hodině jela zase zpátky. Neměli jsme proto čas si Calobru projít (nejsem si jistá, jestli jsme o něco přišli), ale zato jsme měli celou loď pro sebe (byli jsme celkem 4 :D + posádka).

Jakmile jsem vlezla na loď, okamžitě jsem si vybavila tu hroznou a příšernou zkušenost z Allicante, kdy jsme asi před 5 lety jeli na ostrov Tabarca. Ta loď vypadala snad úplně stejně. Tehdy jsem měla mořskou nemoc z houpání lodi a myslela jsem si, že to nepřežiju.

Takže jsme si pamatovala, že NESMIM chodit po lodi a MUSIM sedět. Cestou tam jsem byla v pohodě, cestou zpátky mi úplně hopsa hejsa nebylo.

Myslela jsem si, že z lodě uvidíme mnohem víc, než jsme ve skutečnosti viděli. Mallorca a severní pobřeží je jedna velká vysoká skála. Z jedný strany jsme viděli moře, z druhý skálu - po dobu asi 45 minut. Takže nic wow. Cestou na Calobru byli dokonce blízko lodi delfíni, ale my jsme je nestihli zaostřit. Posádka akorát v jednu chvíli zakřičela "dolphins"!

Sa Calobra

     

 

Výhled z lodi

4. DEN: CITRUSOVÁ ZAHRADA

Tahle zahrada byla za mě jednoznačně největší zážitek a highlight celý dovolený. Viděli jsme nespočet ovocných stromů, ovoce, který znám jenom z krámů bylo najednou bylo na stromech, dostali jsme na ochutnávku džemy a marmelády vč. čerstvých pomerančů. Nutno podotknout, že čerstvej pomeranč chutná jinak než z krámu. 

Stromy hnojí slepice, který tam volně pobíhají. Na zahradě měli i dva pávy. 

Viděli jsme různý odrůdy pomeranče, grep, pomelo nebo artyčok. 

Standardní doba prohlídky je 40 minut, my tam byli kvůli mě asi 2 hodiny. Na fotkách jsou:

1. pomeranč
2. citrón
3. avokádo
4. banán
5. fík
6. granátový jabko

      

      

Sedět pod citrónem a jíst pomeranč bych mohla asi každej den. Po zahradě jsme šli pěšky do vesnice Fornalutx. Nemám odtamtud žádnou fotku, protože to je prostě kamenná vesnice a mě baráky moc neberou. Hezké, ale nic, pro co by tam člověk musel jít znovu. 

5. DEN: DEN DEBIL

Pátý den, čili jeden den před odjezdem, vlastně nebyl ničím zvláštním. Co je ale nutno podotknout je, že jsme měli smůlu úplně na všechno od rána do večera....

Úterý začalo blbě hned u bankomatu. Neměli jsme cash, takže jsme si potřebovali vybrat. Hotovost byla třeba minimálně v taxíku, kterým jste cestovali relativně často. Obvykle to není "big deal", když bankomat nefunguje, ale tady to musím zmínit, protože to zapadalo do scénáře našeho úspěšnýho dne. 

První bankomat byl mimo provoz, takže jsme museli jít na náměstí. Po vybrání peněz Hannesovi řikám, že by měl vybrat víc, protože nás čekala následující den cesta na letiště. Uznal to a nechal tak v bankomatu 2x poplatek za výběr v zahraničí. 

Řekli jsme si, že se nasnídáme po cestě a že můžeme zajít do jednoho bistra se skvělým hodnocením, kterýho jsme si všimli den předem. Šli jsme na jistotu. Google tvrdil, že je otevřeno. Bylo zavřeno. 

Bylo po půl 11, měli jsme hlad a v 11 jsme si museli vyzvednout auto, abychom projeli sever ostrova. Koupili jsme si snídani v nějakym krámku a kafe. Já si vybrala nějakej plněnej "koláč" masem a zeleninou. Po dvou kousnutích jsme to vyhodila. Bylo to suchý a nedobrý. Kafe bylo taky jalový. Good deal! 

Chtěla jsem si spravit chuť, a tak jsme si koupila takovou sladkou buchtu, kterou jsem znala z naší pekárny pod barákem. Chutnala úplně jinak. Ke snídani jsem si dala suchý těsto za 2.50 nebo 3.50e!!!. Pecka! Hannes si pro sichr koupil pudink, prej neni to zkazit. Nakonec to vyhodil, protože pudink zůstal v autě a nechtěl to jíst teplý...

V 11:00 jsme si měli vyzvednout zamluvený auto. Za půjčení auta jsme zaplatili 145e/den. V 11:00 se dostavím na adresu. Zavřeno. Žádný lidi uvnitř. Hm. Tak volám. Kecá to něco španělsky a pak dlouhý tůůůůů. Píšu na WhatsApp. Zpráva nepřečtena. 

V 11:26 se dostávám do pobočky. Probouzí se ve mě bojová povaha. Bez roušky, na kterou jsem ve zlosti zapomněla, hulákám na toho cápka, že tu stojím půl hodiny, volám, píšu a nic. Že jsme měli objednávku na 11:00 a nestíháme proto naši rezervaci (výmysl) - takže jsem nespokojenej zákazník a chci slevu. Nelíbí se mi, že musíme platit 145e za auto, který jsme ani nepřevzali včas podle dohody. Sorry! Dostala jsem slevu 5e (pojištění zdarma) a klíče od automatu. Manuál neměli. Oukej. 

První zastávka byla Alcudia. S automatem jsme se relativně rychle zkamarádili a frčeli jsme. Auto mi připomínalo Dacii a Alcudia mi připomínala Visby na Gotlandu. Ty města vypadaly všechny tak nějak podobně. Prošli jsme uličku, koupili zmrzlinu a zašli si na oběd. Zkáza pokračovala.

Hannes mrknul na Google a vybral restauraci s dobrým hodnocením. Objednali jsme si několik druhů tapas (takový malý chuťovky). Hannes vybral jehněčí, nakládaný papriky, objednal olivy a nějaký brambory. Jediný, z čeho jsme se vlastně najedli, byly reálně ty brambory. Papriky jsme očekávali plněný, ale přinesli takový malý opečený mrchy - a jako standardně, chybělo tomu nějaký koření. Bylo to hrozně jalový. Jehněčí dorazilo, ale byly to jehnečí játra. A játra ani jeden z nás nejí. Takže jsme si dali k obědu brambory, mdlý papriky, kousli jsme třikrát do chleba a každej si dal jednu olivu. Jeden velikej fail. Játra nám ale nakonec neúčtovali, což bylo fakt fajn, i když to byla naše blbost.

Co mě překvapilo bylo, že menu bylo španělštině, angličtině, němčině a (!) švédštině. 

Obědem jsme vlastně nebyli moc zaskočený, protože jsme se nějak už smířili s tim, že tenhle den prostě neni dobrej. Další zastávka byl Formentor, obrovská skála s výhledem na severu ostrova. Já jako řidič jsem se moc nemohla kochat výhledem, protože cesta nahoru byla opravdu klikatá s ostrýma zatáčkama, úzkýma cestama, cyklistama, chodcema a dokonce i kozama. Tady vznikají všechny ty odřený auta... 

Formentor

Formentor

Next stop byla pláž, kde jsme na chvíli zakempili. Viděli jsme tam volně se pást kozy, který jsme potkali v jedný zatáčce při sjezdu z Formentoru. Náš shit day ale pokračoval. Kozu jsem naštěstí nepřejela a auto neodřela. 

Zahrada, kam jsme jeli po pláži, nás uvítala obrovskou cedulí CLOSED. Normálně bych byla asi naštvaná, ale ten den mě to opravdu nepřekvapilo. Bylo už kolem 6 hodiny večer a neměli jsme moc času trajdat. Měli jsme hlad. V Sólleru jsme nemohli zaparkovat, asi po 2 letech na mě někdo troubil, protože jsem na místní poměry jela moc pomalu (hledala jsem, kde zaparkovat).

Po 20min bludnýho parkování jsme se rozhodli jít do restaurace na náměstí a nechat auto na hlavní - vypadalo to, že se tam smí parkovat, tak jsme to tam nechali. Hannes si objednal jehněčí asi za téměř 30e. Šel na jistotu. Jehněčí si tam dával před týdnem a bylo perfektní. Protože jsme ale měli den, jakej jsme měli, jeho jehněčí bylo dost tuhý a nedalo se to jíst. Hannes překvapil a nechal si jídlo vyměnit. Chtěli jsme si dát po jídle ještě ten super oranžovej drink, ale ta kavárna už měla (překvapivě) zavřeno.

Furt jsme si řikala, že se musí zákonitě něco stát s autem - pokuta, bouračka, prostě něco. Kupodivu se tady nic nekonalo. Ale den ještě nekončil!!

     

Obrázky z Platja de Formentor

Auto jsme vrátili a byl čas se přesunout z Porta de Soller do Soller. Mezi Portem a Sollerem jezdila ta pěkná dřevěná tramvaj. Den jsme zakončili s kafem v ruce s výhledem na moře v takových houpavých židlích. Bylo už půl 9 večer, takže jsme stihli i západ sluníčka. Hannes měl večer fotbal, a tak jsme se vydali na tramvaj - jela poslední, tak to tak akorát vyšlo. 

K našemu překvapení měla tramvaj asi 35 minut zpoždění. Asi ta jejich siesta. Tam prostě nikdo nespěchá. Tramvaj nepotřebuje jen na čas, auto ti nepotřebují dát na čas, ale na silnicích jsou docela střelci. Hannes prošvihnul fotbal.

Celej ten den měl ale takový hezký a symbolický zakončení. Na konci toho hroznýho dne, jsme dostali dobrý kafe s krásným výhledem na moře, jeli jsme poslední tramvají s otevřeným vagónem za relativně teplýho večera. A když jsme vystoupili v Soller a šli na pokoj do hotelu, na náměstí zrovna odbíjely symbolicky hodiny, když tramvaj zajížděla do zatáčky a "jela spát do depa". 

Bylo kolem 10 večer, kostel nám odbil konec dne, a zároveň i konec našeho dobrodružství na Mallorce.

6. DEN: PÁPÁ MALLORKO

Ráno jsme si objednali taxíka a vydali se na letiště. Hannes se rozhodl ve svoji dobrodružný cestě pokračovat lodí do Barcelony a pak snad vlakem do Nice a Paříže. Překvapilo mě, že v letadle nebyly povinný roušky a neměly je ani letušky! Alelůja!!

Svoje kafe na palubě jsem dostala snad asi až po hodině a půl letu. Byly lehký turbulence, a tak holky asi musely počkat, až se to trochu uklidní. Letadlo opět obsazený. Protože Hannes si nechal svoji letenku propadnout, vedle mě tim pádem nikdo neseděl. Za to nějakej Švéd, kterej seděl v uličce, se rozhodl okupovat prostřední sedadlo a roztáhnul se tam se všema svýma věcma přes dvě sedadla. Asi po hodině a půl se mě alespoň zeptal, jestli mi to nevadí. Přežila jsem to, nepotřebovala jsem tolik místa, spíš mi vadilo, že si to automaticky zabral - kdyby věděl, že to sedadlo mám zaplacený a bylo vlastně moje! Cucák. 

A tady je moje závěrečný shrnutí:

Na Mallorcu pravděpodobně poletím jen tehdy, pokud budu mít chuť na čerstvej pomeranč. To místo je silně turistický, čemuž jsou přizpůsobený i ceny. Na můj vkus ceny atakujou Švédsko, kvalita jídla je zcela průměrná - z jídel, který jsme ochutnala, mi nejvíc chutnaly "francouzský" palačinky, "americkej" burger a salát s červenou řepou pro svůj "crunch". A samozřejmě pomeranče. Za mořem bych tam asi nejela, krásný pláže jsou i tady kousek od baráku a ve finále splní stejnej účet. Palmu si můžu domyslet. 

Úprava zeleniny je jalová, většinou ji vždy jen nakrájí a to je vše. Žádný koření, olivovej olej, nic takovýho. Chybělo mi i švédský silný kafe. 

Všude je hromada Němců a poslouchat jejich ukvákanou němčinu pobyt ne zcela zpřijemňuje. 

Němci - pomeranče a citróny - hodně éček v kapse - čistý moře - skály - zelená barva