S Air France do Francie

Skoro bych tvrdila, že jsem se víc těšila na let s Air France než na samotnou Francii. Ostatně i tady se potvrdilo, že je vždy lepší nemít žádná očekávání. Protože jak se na konec ukázalo, mini trip do Paříže předčil zdaleka celou aerolinku.

Do Paříže se mi už nechtělo z toho důvodu, že letenky byly na můj vkus drahý. Stockholm-Paříž mě vyšel na zhruba 3.200 SEK (což je přibližně 7.500 Kč, čti dvojnásobek ceny co lítám do Prahy). Jestli se nemýlim, byla to asi nejdražší letenka, za kterou jsem doposud platila. Jak ale Hannes tvrdil, za 3 roky si nevzpomeneš, kolik stála letenka, ale na to, co všechno tam člověk viděl/snědl a zažil. V tom duchu jsem teda potvrdila platbu, ač mé oko plakalo - to jsem ale taky netušila, že na letišti v Paříži mě čeká další cenové tornádo v podobě TAXI.

mapa našich kroků z prvního dne

mapa našich kroků z druhýho dne

Dobře, asi víme, že já dávám zpravidla vždy přednost metru/autobusu/tramvaji než jezdit tágem. To byl i můj původní plán ve Francii. Akorát ono přiletět před půlnocí a fakt, že letiště je tak velký, že i po 15m cesty autem jsi furt na letišti, mi změnilo akční plán. Jenom cesta do hotelu by zabrala přes hodinu plus další hodinu za zorientování (jak, proč a kam). Čili jsem se rozhodla jet taxíkem. Na letišti byla MEGA fronta. Pravděpodobně ještě delší než na Mallorce. No, asi moje hrůza v očích byla znatelná, protože mě tam odchytl "nějakej člověk", jestli potřebuju taxi do centra. Nebylo to asi úplně racionální rozhodnutí, ale co. Na autě měl alespoň ceduli "taxi". Preskočila jsem tak kompletně celou nekončící frontu a seděla jsem v autě směr hotel. Celá tahle show mě stála skoro 80e - tahle cesta se opravdu stala nejdražším tripem ever.

Pojďme ale věnovat alespoň jeden odstavec Air France. V den mýho příletu se stejně nic dalšího nekonalo, protože jsem do hotelu myslim dorazila po půlnoci.

USB nabíječka, vysouvací tácek a držák na vodu

Jak už jsem zmínila, očekávání byla VYSOKÁ. Zkoukla jsem ještě před odletem i nějaký YouTube videa, abych pak nebyla na palubě tak udivená. Letadlo uvnitř vypadalo v podstatě identicky jako všechny low cost aerolinky (Ryanair, Wizzair, Norweigan a spol.). A v podstatě to u tohodle set-upu i trochu zůstalo.

Oukej, člověk si může nabít telefon přes USB zabudovaný v loketní opěrce, zavěsit si flašku s vodou do díry v podnosu, kterej si může libovolně i přistrčit blíž k sobě a nebo si pověsit bundu na háček. Nice. Taky jsme dostali možnost si v ceně vybrat něco k pití, sendvič a sladkej snack. A tím to vlastně skončilo. Jestli to za to stojí si připlatit za letenku několik stovek a dostat tohle... nemyslim si.

Nicméně, na zpáteční cestě z Francie do Stockholmu si Hannes chtěl objednat víno. Vtipně držel v ruce kartu, protože předpokládal, že mu to zaúčtují. Jeho reakce byla vcelku vtipná - dostal víno a steward odešel. Hannesovo zmatení si pamatuju doteď. "Is it for free?...."..... vypadá to :D... po půl hodině si tak objednal další. Pokud si člověk neřekl, nic mu nedonesli a nijak se nezajímali. Jestli ještě někdy poletím(e) s Air France, budu vědět, že se musim přihlásit, abych dostala další kafe/kolu/víno/jídlo. Zdarma :) ... mimochodem, jejich kafe bylo o dost horší než na palubě Ryanairu...

Krmení na palubě (nápoj, toast a sladkej snack)

Už můj odlet do Francie ve čtvrtek večer měl první náznaky francouzské kultury. Vedle mě seděl starší pár, kterej si četl knížku od pojíždění po ranveji před vzletem až po pojíždění po ranveji po přistání. Ke všemu si do toho svítili, takže mi odraz jejich lampiček kazil výhled na noční Francii.

Nicméně Eiffelovku jsem viděla i přes to "jejich záření" i tak - tady na fotce je jak vidět odraz jejich lampiček, tak i věže. Ve skutečnosti to zeshora vypadá líp než zespoda. K Eiffelovce jsme vlastně ve finále ani zblízka nešli, protože je to jen nudná věž. Je to takovej vyšší Petřín. A navíc, není důvod se chovat jako každej turista... že jo...

1. DEN PÁTEK - JOB, WALK TOUR

Bez nějaký otázky, jestli je povolený pracovat mimo Švédsko, jsem se sbalila a vyrazila pracovat REMOTELY. Zvesela jsem v 9 hodin ráno otevřela v pařížským hotelu notebook. Ten den naštěstí nebyl nijak extra hektickej, takže jsem to po 4. odpoledne zabalila a vydala se ven.

Na to, že byl pro mě pracovní den, jsme toho viděli opravdu dost. Prošli jsme se kolem vody Sény, viděli Louvre, nějaký parky a asi i další slavný baráky a k večeru jsme to zajedli česnečkou asi za 8e (byla dobrá) společně s toustem a hranolkama, do kterých Hannes kousnul párkrát a nechal to bejt. Sám uznal, že jídlo, který stálo snad 23e, by mělo chutnat a vypadat trochu jinak...

Hannesova mňamina za 23e 😂 (doma bych to vyrobila líp)

Počasí nám přálo a den byl jak malovanej. Překvapilo mě, jak všechno bylo zelený, obrovitánský, všude byly židle a lidi, který si četli knížky. Většina chlapů vypadala jako můj "boss" v práci Max, kterej je Francouz. Ten styl tam byl znát. Francouzská móda je značně elegantnější, střídmá a vkusná. Ženský hodně nosí sáčka, malý kabelky a mají prostě šmrnc. Chlapi jsou taky vystajlovaný, většina nosila stejný boty podobnýho elegantního typu. Zkrátka, daleko od ležérní "domácí" švédský módy. Tady se alespoň někdo snaží nějak vypadat. Unavený švédský styly vel. XXL by tady rozhodně neuspěly.

Pařížská atmosféra mě celkově opravdu oslovila, určitě i proto, že svítilo sluníčko a bylo přes 20C. To tomu celýmu dodá další kladnej bod. Město je to hodně international, elegantní, tmavý auta, čistý ulice, typický francouzský obchůdky, balkónky a pouliční sezení, bagety a sladký dortíky na každým rohu. V jedný části města převažovala kombinace zelený a černý barvy. Hodně mě to překvapilo. Mile. Město má příjemnej vibe a rozhodně bych si tam dokázala představit žít - kdyby byli trochu otevřený angličtině - jejich level byl určitě lepší než v ČR, ale domluvili jsme se. Bylo ale slyšet, že s tím občas trochu bojovali. Menu v angličtině jsme ale nikde nedostali.

2. DEN SOBOTA - PARKY, METRO

Den druhý bych nazvala dnem dopravy. Protože Paříž je obrovský město, nebylo v našich silách a nohách všechno projít pěšky. Museli jsme se proto několikrát posouvat metrem. V MHD byly povinný roušky, jinde s tím naštěstí neotravovali. Turnikety na metro byly opravdu zážitkem. Lístek si člověk koupí v takovým historickym automatu a pak musí projít ještě turniketem. Prvně jsme nemohli přijít na to, jak prolízt turniketem a pak jak se otevírají dveře v metru. Lístek do metra za poloviční cenu než ve Švédsku (1,90e) se musel strčit do takový díry, která byla o velikosti jako ten lístek - čili 1cmx1cm 😅 ...

Další zábavnou odlišností byly dveře v metru, který se musely ručně otevřít. Když přijelo metro do stanice, nevěděla jsem, jak to sakra otevřít. Hannes to naštěstí vyřešil za mě. Pak ještě měli sedačky ve dveřích, i když sklápěcí... ve Švédsku by tahle metoda nefungovala už z důvodu, že tady lidi nevystupují, aby uvolnili lidem místo. Tady se prostě ve dveřích stojí. Pamatuju si, že se mě Hannes párkrát zeptal, co dělám, proč vystupuju a nastupuju.. nevystupuju, jen pouze "dělám místo". Kulturní odlišnosti jsou někdy úsměvný.

Louvre, Vítězný oblouk a Moulin Rouge

Hannes dostal prima nápad. Našel na internetu, že k jednomu baráku (bazilice) jezdí (nepravidelně) jeden (nespolehlivej) vlak. Nikde nebylo moc zřejmý, kdy jezdí, odkud jezdí a kam jezdí. Recenze na Googlu mluvily za svý. Vlastně se divím, že jsme tím vlakem vůbec jeli a že jsme ho našli. Spíš to byla náhoda, která se nakonec ukázala jako naprosto zbytečná. Asi to byl prima zážitek, vlak drncal jako bláznivej a něco nám povídal anglicky (takovej sightseeing), objeli jsme nějakej okruh, zkasírovali nás asi o 14e za cestu a pak jsme zjistili, že ten kopec, kterej ten vlak ujel, jsme sešli za 5 minut. No, nevadí... Alespoň jsme se pohodlně dostali do oblasti Montmartre, odkud jsme viděli výhled na celou paříž a baziliku Sacré-Cœur . Chtěli jsme si někde sednout a dát si kafe, ale neviděli jsme ŽÁDNÝ volný místo. Všude bylo MRAKY turistů. V podstatě jsme to vzdali a šli na metro.

"Montmartre je čtvrť ležící na jediném skutečném kopci Paříže. Kopec umělců korunuje zářivě bílá bazilika Sacré-Coeur, která je v této části nejvyhledávanější turistickou atrakcí. Odbornící jí někdy pohrdají a označují Montmartre za obří kopec zmrzliny. "

nemohla chybět francouzská palačinka, cibulačka a hovězí po burgunsku "
„Boeuf bourguignon“

bagety, dortíky a makaronky

3. DEN NEDĚLE - CHILL AND DEPARTURE

Poslední den jsme si naplánovali hodně na pohodu. Neměli jsme nic konkrétního v plánu, byl státní svátek a demonstrace k tomu. Zašli jsme si na palačinku, opalovali jsme se u vody, v parku a vyrazili jsme vlakem na letiště.

Ke snídani jsem si dala Laté z černýho uhlí, žiju dodnes.