Jako drtivá většina našich plánů s Hannesem se odvíjí od předpovědi počasí. Do Portugalska jsme jeli s přesvědčením, že se budeme snažit co nejvíc cestovat.  Tou dobou jsem ale netušila, že zima je opravdu i jinde než jen ve Švédsku . Čili dny, kdy je 12C a prší, zůstaváme doma a vegetíme. Trávit čas venku v dešti, ještě třeba platit za ubytování a jídlo v resturacích, není dlouhodobě udržitelný (alespoň v případě mojí portugalský vyplaty, čti "almužny".) Porto bývá zpravidla chladnější než Lisabon, a Lisabon bývá zpravidla chladnější než Algarve. Podle předpovědi počasí, v únoru, nastal zvrat. Porto ukazovalo sluníčko a 19-21C. To byl signál koupit jízdenky na vlak. Pro představu, Porto je daleko 300km, za vlak jsme platili tam a zpět téměř 70e/os. Bohužel cesta autem by vyšla vlastně stejně, protože jen mýto by vyšlo na 50e + parkování + benzín + "provozní opotřebení". Další abnormalita portugalských platů.  Ten vejlet byl ve skutečnosti trochu fail. Že to nebud...

Počasí o víkendu hlásalo až 18C a jasnou oblohu. Bylo tak na čase zase zvednout kotvy a vyrazit poznávat svět. Nechtělo se nám ale uplně nikam daleko, protože furt není letní počasí a ty největší skvosty si chceme nechat až bude tepleji.  Ericeira Volba padla na Ericeiru, 50km dalekou rybářskou vesnici. Neměla jsem žádný očekávání, poněvadž tahle pidi vesnice nebyla ani na mym wishlistu v Google mapách ( čti: "nikdo ji nezmiňoval ve svých blogerských příspěvcích).  Zaparkovali jsme v podzemích garážích a hned na nás místní Portugalec začal hulákat, jestli potřebujeme s něčím pomoct. Civěli jsme totiž na Pricing. Ochota lokálních lidí je vskutku unikátní a určitě jedna z (mála) věcí, který se mi na Portugalsku líbí. S úsměvem jsme poděkovali, že nepotřebujeme a šli jsme projít "centrum".  Ericeira Wall Painting hned v uličce vedle moře Výhoda cestování v zimě je minimum turistů. Ericeira je dekorovaná v modrobílý barvě, a tak jsem si připadala trochu jak v Řecku. Někter...

Obrázky všeho dobrýho, co jsme ochutnali... seznam je různorodý a stále se rozrůstající 😄. Jsem zvědavá, co mi bude chybět a na co naopak ráda zapomenu. Už teď tuším, že budu pašovat asi nějaký želé a Hannes sbalí minimálně strom citronu...  Pojala jsem to pouze jako obrázkovou fotogalerii s popiskama.  Pomerančový dort z Algarve - Silves.  Kaki. Hannes to poprvé koupil jako rajče. Má ale trochu jinou konzistenci, je hodně vodnatý. Mysleli jsme si, že je to pannacota. Ve finále to bylo spíš slaný a nijaký. Čokoládový chlebíček. Ananas z portugalskýho ostrova Sao Miguel. Nejlepší ananas, co jsem měla.  Vánoční selekce. Lokální Sintřní Queijada De Sintra. Chutnalo to jako mini štrúdl. Vaječný mušle. Pastel De Nata v Sintře. Odrůda lokálního jabka. Má to suchej konec. Selekce želatin v supermarketu. Prášky, hotovky, malý, velký, barevný. Želatina na sto způsobů. Tohle je "jogurt" s příchutí marakuji a manga. Budeme věřit, že to jsou čerstvý olivy. Jsou zabalený v takov...

Lisabon je barevný město. Stejně jako všechna místa a města, má svá specifika. Žlutý tramvaje, kopce a výhled na moře k tomu všemu neodmyslitelně patří. My neměli s výběrem ulice uplně nejštastnější ruku. Z google map se těžko vyčte, kolik aut vám projede pod oknem, jak hlučná ulice je a po jak širokym chodníku bude člověk chodit. Hannes dokonce i dočasně zrušil svoj evening walks. Jak sám řiká, tahle ulice ho nevyzývá k tomu, abych vycházel pravidelně z baráku. Nicméně, jsou tu přesto nějaký benefity naší adresy. Máme 100m garáže, 5m pěšky metro, za 5m jsme na jedný z nejrušnějších ulic v Lisabonu, za 15m na vyhlídce a za 5 minut park.  Jsem zvědavá, kde budeme bydlet od dubna dál. Už teď koketujeme s myšlenkou být mimo Lisabon. Mít někde možnost sedět na zahradě by byla paráda. Leo by to určitě taky ocenil. Moje oblíbená lavička v parku Jardim Guerra Junqueiro (Jardim da Estrela) I přestože tu jsme teprve 16 dní, dokázali jsme tu už za tak krátkou dobu poznat první základní ...

První výlet autem po našem dlouhym car tripu. Hned na uvítanou jsme řešili odskakující brzdu po sešlápnutí. Auto stálo v garáži zhruba 14 dní a brzda se zbláznila. Nikdy předtím se mi to nestalo a tak první kilometry byly dost strašidelný. Naštěstí to asi po 15km přestalo zlobit a všechno fungovalo zase normálně. Řešit na novej rok brzdy v autě nebylo na mym listu přání. Do navigace jsem dala "Mafra". Pidi vesnice s obrovskym barákem " Basílica de Mafra ". Nemělo smysl si ten haus fotit, protože mě jednak baráky moc neberou a za druhý to stejně na fotce nevynikne. Bylo to ale obří. Wikipedia: " Palác je největší královskou rezidencí v Portugalsku a jednou z největších staveb v Evropě vybudovaných v 18. století. Celý komplex byl zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO." Prošli jsme alespoň zahradu kolem paláce. Potkali jsme pár lidí a frčeli jsme zase zpátky do Lisabonu. Nejvíc exotická značka - zákaz s vysokými uzkými podpatky 😅 do dětskýho parku. Han...

Rozhodli jsme se odstěhovat. Za teplem, sluncem a hodně daleko. Byt ve Stockholmu se pronajal na 6 měsíců (do 15.6.) a my začali vyhazovat věci, balit věci a připravovat Lea na dlouhou cestu. Rozhodnutí zabralo řádově pár dní a několik hodin. Plánování cesty a zařizování věcí kolem zabralo času mnohem víc - očkování Lea, řešení trajektů, bookování hotelů, plánování cesty, řešení auta (cla, pneu, pojištění, servis...), hledání ubytování a práce. Hannes řešil vše kolem Lea a cesty, já řešila primárně auto. Ubytování v Lisabonu jsme hledali spolu - byla to část, která zabrala nejvíce času - předražený byty, hledání v Google mapách dobrou lokalitu, konktaktování lidí a počítání nákladů.  Odjezd byl přizpůsoben počasí a protože na Evropu se tou dobou valil sníh, odjeli jsme o den dřív, než bylo původně plánováno - 14.12. Protože Hannes stále nemá řidičák - a zpětně bych ho asi za volant nejspíš tolik nepouštěla, protože některý úseky byly náročný (zatáčky, kopce, místní řidiči) - čekal...