Mini trip do Vídně

Ze severu na jih - Vídeň 2021

pohled z restaurace Haus Des Meeres

Od návštěvy Evy ve Stockholmu (únor) jsme se bavily o tom, že jsem na tahu já a měla bych se za ní příjet podívat. Nechtělo se mi moc nikam jet kvůli bláznivýmu covidu, utrácet za testy, nechat se testovat jak nějakej králík a bejt omezená na každým kroku. 

Celej výlet vznikl především proto, že Hannes a Javier si napárovali můj výlet do Vídně jako business trip. Potřebujou si dát nějaký money do nákladů, a tak jim to přišlo náramně vhod. Což ve finále i nám. Mě.

Departure on the 9th of September

Nicméně pojďme se příblížit na začátek. Odlet z Arlandy jsme měli večer ve čtvrtek 9.9., už na letišti to začalo zavánět rouškama - nutno podotknout, že Arlanda Express (rychlostní vlak z centra Stockholmu na letiště) byla rouška free, na letišti bylo lehký identifikovat Švéda - rouška free. Spousta lidí si dalo roušku až těsně před nástupem do letadla vč. nás. Test nikdo nekontroloval.

Letěli jsme s Austrian, se kterýma jsem předtím zkušenost neměla. Jedinej rozdíl, kterej jsem zaregistrovala byl, že nám dali mini čokoládu zdarma. Jinak se nic nelišilo od jiných aerolinek. Ani nám nedali vodu k pití v rámci ceny letenky, což dělají alespoň ČSA. Seděla jsem u okýnka, takže jsem vejrala v tý tmavý tmě ven jako vždycky. Hannes během letu do sebe hodil dvě malý flašky vína. Žádná turbulence nebyla, takže vcelku nuda.

Jakmile jsme přiletěli, na letišti už nás brali rakouský panáci - chtěli vidět ID a test. Nic nezkoumali, kontrola trvala 1 vteřinu. Je zajímavý, že moji švédskou delegaci kontrovali víc než mě jako turistu s českým pasem. Roušková a covidová válka začala.

Taxík, kterej nám byl přislíben bookingem, byl z "nenadálých důvodů" zrušen. Bezva! Klasika Hannes a jeho švédská nátura nad tím mávl rukou. Místo toho, aby trochu zabojoval o svá práva a někam zavolal, rychlejší bylo odchytnout si tágo na letišti. Oukej. Taxikář na nás mluvil německo-anglicky, byl zmatenej jak lesní včela a jel jak blázen. Nemohli jsme zaplatit kartou, protože to prostě nebylo možný. Cash only. Ještě štěstí, že mám českej background a jsem zvyklá mít sebou hotovost, protože "co kdyby náhodou". Tady jsme poprvé narazili a vysledovali první rozdíly Švédsko-Rakousko.

• roušky a kontroly 
• slabá angličtina
• hotovost vs. karta
• noční život ve městě  

Jedna z prvních otázek na hotelu byla "TEST?". Všechny nás důkladně zkontroloval. 

videňská kultura

Pátek 10.9.2021

Druhej den ráno jsme napochodovali do lékárny za rohem, abychom si udělali další test. Protože bez testu prostě nemůžeš nic. Nemohli jsme jít na snídani, ani do restaurace. Mohli jsme maximálně sedět na lavičce a koukat na ptáky. Já bych bez testu přežila, ale delegace si to chtěla udělat trochu "lepší."

Část pátku jsme tak trochu homelessovali, protože jsme čekali na výsledek testu za 35e. Já se šla v pátek po snídani mrknout za Evou. Bydlí asi 5 minut pěšky od nákupní zóny, snad víc jak 2 km dlouhý shopping street. Skvělý místo na bydlení. Krásnej byt a hlavně - má krytej bazén a venkovní terasa na sezení. Prostě paráda. Určitě nejvíc utulnej byt, ve kterym Eva zatim bydlela. Za mě. Je prostě evidentní, že se Vídeň měla stát...

Náměstí, kde jsme trávili nejvíc času - zejména na těch zelených kostkách, když jsme čekali na výsledek testu :D

Večer jsme se pak potkaly s Javierem, Lovisou a Hannesem. Stále jsme čekali na výsledek testu, takže nám zbylo si jen koupit víno a plastový kelímky ve Sparu. Seděli jsme na lavičce v parku a koukali na kachny. Pak jsme se přesunuli na náměstí a protože jsme měli hlad, šly jsme si s Evou pro nějakej zob. Za barem v centru Vídně jsme potkaly Slováka, takže jsme se tam vcelku zasekly a prohodily jsme pár česko-slovenských slov. Evidentně identifikoval náš východoevropskej přízvuk angličtiny hehe "We don't speak German".

Po 8 večer nám přišly výsledky testů a mohli jsme se konečně přesunout do baru. Opět striktní kontroly.

Sobota 11.9.2021

Troufám si říct, že tenhle den byl jednoznačně největší highlight pro všechny zúčastněné. Rozhodli jsme jet na výlet! To, že si půjčíme auto, už byla předem domluvená věc. Už ve Stockholmu jsem byla pasovaná na řidiče posádky - není taky moc divu, protože:

- Hannes nemá řidičák
- Javier nemá řidičák
- Lovisa má řidičák, ale neměla odvahu řídit ve Vídni
- Eva má sice ŘP, ale půjčení auta jsme s ní nijak neprojednávali
- takže to zbylo na mě...

Vlastně celej zažitek s autem už začal tím, že jsme nemohli najít auto. Respektive jsme nevěděli, kde si to předem zamluvený auto vyzvednout. Já jsme si vybavila, že tehdy jsme si auto ve Španělsku půjčovali v podzemní garáži a to nám vlastně i pomohlo tu autopůjčovnu dohledat. 

Během vyřizování všech papírů nám bylo zmíněno, že mají pro nás SPECIÁLNÍ VÝHODNOU nabídku a že budeme nadšený! Přijelo BMW místo slíbený Škodovky, kterou jsme si ještě ve Stockholmu odhlasovala. Koukala jsem na to auto jak z jara. Místo manuální převodovky tam byl automat. Auto velký jako školní autobus, moře čudlíků, displejů, různých udělátek a páček. Tak tohle řídit nebudu. Jak to mám třeba nastartovat? Zjistila jsem to až na zpáteční cestě asi o 4 hodiny později... 

 

Začala velká debata o tom, jak to vlastně celý uděláme. Kdo bude řídit? Jak to bude řídit? Chceme řídit? Chceme jiný auto?

Půjčovna na nás koukala, co jsme to za trotly. Po vysvětlení, že já neumim řídit automat přišli s vynikajícim řešením, že můžou řídit pánové (!) - jo, to by ale někdo z nich musel mít řidičák... tak nám začali navrhovat, že nám dají jiný auto. Větší auto akorát v manuálu prostě neměli... Eva si do BMW odhodlaně sedla, že to odřídí - problém byl v tom, že se nedokázala rozjet. A když, tak to vypadalo jako první den v autoškole - brzda, plyn, brzda, plyn co každých 10 cm... Museli nám teda začít vysvětlovat, jak se to ovládá... asi po 20m vysvětlování a trénování na rovince v podzemním garážích jsme "vyrazili". Podle mě nevěřili, že jim to auto vrátíme celý a museli nás celou dobu sledovat přes GPS... takový dementy tam určitě nikdy neměli.

 

Eva sice s oblibou tvrdí, jak umí řidit a jak ji to baví, ale já tento názor o ní nikdy neměla - což dokazoval i její cit na brzda-plyn vč. poznatku "hele, ono mi to ukazuje ve zpátečních zrcátkách, že je vedle mě auto...." BINGO! Místo odborníka na řízení vedle mě sice seděl někdo, kdo se odvážil řídit, ale zároveň i "sváteční řidič", kterej objevil, že zeměkoule není placatá.... 

Myslela jsem, že z Vídně nemůžeme vyjet živý - na rovině v centru města jsme z ničeho nic prudce zastavili, protože si Eva spletla pedál. Místo dopředu jsme jeli dozadu. Jeden pás byl na prvních 30 m cesty málo... 

Pohled na rakouský vinice

S autem jsme se po čase skamarádili. Obdivovali jsme, jak vysoko sedíme oproti ostatním autům, že se nám na skle doslova promítá navigace (která byla vidět jen z úhlu řidiče!) a že nemáme moc páru, jestli jedeme 150km/h a nebo 100km/h - to jsme opravdu nepoznali, protože jsme v prosinci téhož roku o 3,5 měsíce později dostali pokutu za rychlost ve výši 50 éček... 

Protože BMW člověk neřídí každej den, i já jsem si to chtěla vyzkoušet. Odřídila jsem zhruba 50km naprosto plynulou jízdou a Javier dokonce vzadu usnul... když řídím já, můžeš spinkat jak na obláčku :D 

Kromě těhle krásnejch obrázků jsme ten samej den ještě zažili jedno dobrodružství....

V noci jsem nemohla spát. Tak lelkuju, koukám po pokoji. Najednou slyšim nějaký divný zvuky zvenku. Zbystřím. Koukám směrem k oknu a vidim visící lidský nohy. Dvě. Jdu blíž k oknu, protože jsme měli otevřený okno. Hannes se mezitim probudil a ptá se, co se děje, kam jdu. Povídám "vidim nějaký nohy". Ten nechápe a jde se podívat k oknu. Oba dva jsme viděli polonahýho člověka zapřenýho mezi dvěma stěnama ve 3. patře hotelu. Okamžitě zavírám okno, protože jsem se bála, že nám ten člověk vleze v noci do pokoje.

Druhej den jdeme na recepci. Vysvětlujeme problém s tím, že se necejtime zcela bezpečně pobýt další dvě noci v tomhle pokoji. Na recepci na nás koukali, že jsme se asi zbláznili, že jsme prej ve 3. patře. No, my víme... tak jsme dostali pokoj v 6. patře. Vypadal i trochu líp než ten předchozí. Výš už to nešlo. 7. patro už neměli... 

Cesta divnýho člověka v 5h ráno

Pondělí 13.9.2021

Javier s Lovisou odletěli zpět do Švédska a my zůstali s Hannesem ve Vídni o 2 dny dýl. Eva byla v kanceláři, takže jsme si neděli naplánovali podle sebe. Eva mluvila o známý restauraci, kavárně Landtmann, která je prej velmi známá pro svoje snídaně (vajíčka). 

Ta snídaně byla fenomenální. V září, za pěknýho počasí, venku, na zahrádce, v žádným spěchu, s pozadím němčiny se cpeš. Fenomenální nebyly jen ty vajíčka, ale fenomenální byla i cena. Sice jsme za tu snídani zaplatili asi 1200 Kč v přepočtu za 2 lidi, ale společně s BMW a visícíma nohama z okna to je něco, na co budu dlouho vzpomínat!

3 míchaná vajíčka ve stylu omelety s pažitkou . . . . . . . . . . . . 6,-

Vejce Benedikt  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  . . . . . .. . . . . 12,-

Losos s muffinem . .  .  . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7,- 

Domácí musli s ovocem. .  . . . . . . . . . .  . . . . . . . . . . . . . . . . . 7,- 

Kafe a limonáda . . . . . . . . .  . . . .  . . . . . . . . .  . . . . .kolem 10,-?

Naše VIP snídaně

Na večer Eva zabookovala stůl pro 4 v restauraci Haus des Meeres v centru Vídně. Do Vídně přiletěla i holka, se kterou chodila do školy. Žije v Anglii, takže jsme měli takovou "mezinárodní večeři." Prej super výhled a bezva jídlo. Super výhled to byl, viz první a poslední fotka tohodle článku, ale jídlo nebylo nic, za čím by se člověk vrátil. Hannes měl něco na způsob kuřete na paprice, vlastně se to tomu i podobalo. A já měla něco, co si už ani nepamatuju, takže to samo o sobě něco řiká :) Po večeři jsme si tak vyfotili výhled, sbalili saky paky, vhodili jsme ještě covid test do boxu, abych měla čerstvej výsledek pro zpáteční cestu a udělali jsme pápá Evě. Loučily jsme se s tím, že se snad zase brzo uvidíme. Naštěstí jsme se potkaly už o 3 měsíce později ve Stockholmu.... 

Auf Wiedersehen Vienna! 

A v úterý 14.9. už jsem seděla brzo ráno ve vlaku a frčela do Prahy. Objednala jsme si plněný knedlíky se zelím. Jídlo mi dorazilo v prima plastovy krabiččce. Alespoň jsme nedostala plastovou vidličku. Oproti tomu Hannes, kterej vyrážel z nádraží společně se mnou, ale směrem na Hamburg, se měl s německo/skandinávskym menu rozhodně na palubě líp jak já. 

Moje krmení ve vlaku

Hannesovo krmení ve vlaku

Epesní menu v Regiojetu

 

Výhled z restaurace Haus des Meeres