Jelikož se na svatbu nedostávám každý měsíc, ale průměrně jednou za 10 let, je třeba sepsat tenhle velkolepý zážitek do krátkýho článku. Za půl roku si totiž budu pamatovat max. tak humří polívku, která startovala svatební menu.
Přestože nám pozvánka na lednici visela už asi od jara, v den svatby Hannes přišel s informací, že vlastně nemáme svatební dar (...). Během posledního týdne Hannes taky sháněl boty, košili, kravatu/motýlka a kapesník. Já jsem vyhrabala všechny svoje šaty, protože jsem neplánovala něco kupovat.
Myslim, že jsme se na tu akci těšili s Hannesem zhruba stejně - když jsme potkali před místem konání někoho známýho, Hannes z toho nadšení řekl, že půjdeme radši ještě na kafe (20min před začátkem obřadu). Naštěstí si to v polovině cesty rozmyslel.
Svatební dar jsme nakonec vyřešili SWISHEM - takže každej ví, kolik kdo posílá - protože to je vlastně bankovní převod - ideální, jak upevnit přátelský vztahy, pokud pošleš míň než ostatní. Výhodu to má asi jen tu, že se věřím vybere víc než v případě český svatby.
 |
| co chod, to sklenička vína |
Obřadní síň byla součástí muzea - museli jsme projít mezi návštěvníkama muzea - zajímavý antré. Místnost byla hezká, akorát pro 100 lidí. Co mě překvapilo bylo, že nám nikdo neřekl, co máme dělat - kam si máme sednout nebo co bude následovat. Vcelku nezorganizovaný. Obřad byl ve švédštině. Nevěsta neměla závoj, nebyly tam žádný družičky, žádný děti. Vlastně se docela divim, že si vyměňovaly vůbec prstýnky. 😁
Po obřadu bylo hromadný focení (docela mě zajímá, jestli někdy tu fotku uvidim - hádám, že ne) a pak jsme se nějak rozprchli vedle do baráku na svatební večeři. Před večeří ale následovalo snad hodinový socializování - část, na kterou jsem se nesmírně těšila - ať mi furt někdo vykládá, jak jsou skandinávský národy uzavřený...
 |
| hlavní jídlo - křepelka, mrkvový pyré a zelenina |
Jako první chod byla humří polívka, která za mě byla jednoznačně nejlepší část možná i celýho večera. Naštěstí se se mnou nikdo nechtěl moc vykecávat (asi jsem vysílala silný nesociální signály), takže jsem se mohla v klidu najíst. Naproti mě a vedle mě seděli nějaký cizí lidi, kteří mi byli určeni zasedacím pořádkem.
Ke každýmu chodu jsme dostali jednu skleničku vína. V mém podání to znamená, že už jsem cejtila víno v hlavě po welcome drinku 😁, a zároveň jsme měla i nejvíc nevypitýho alkoholu široko daleko po stole v porovnání se skleničkama ostatních.
Mezi jednotlivýma chodama byly nějaký proslovy střídavě v norštině a švédštině. Jídlo bylo celkově dobrý.
 |
| poslední chod - zmrzlina s ovocem a omáčkou (samozřejmě 😁) |
Po posledním chodu jsme se přesunuli do místnosti, kde na nás čekalo už naservírovaný kafe - to mě vcelku pobavilo - kafe je zkrátka nedílnou součástí skandinávský kultury. Bohužel se nekonaly žádný hry nebo aktivity. Vlastně jsem si celkově z tý svatby nic neodnesla - jediný co, tak oni se snad krmí dortem (místo polívky), ale nekrájí ho společně. Pak jsme dostali příležitost i my a mohli jsme si zobnout dortíčků. Po nekonečný pauze s kafem a dortama se akce přesunula o patro výš, kde byl taneční parket. A tím vlastně celá akce skončila. S Hannesem jsme odešli kolem 11.
Celkově jsem očekávala větší odvaz. Ač na svatbě bylo 100 hostů. bylo vše neorganizovaný, relativně formální, strohý, bez aktivit a podle mě až moc sociálních bloků.
Komentáře
Okomentovat