Za sluncem do Portugalska

Koncem srpna definitivně skončil letos opravdu teplý srpen ve Stockholmu. Minulý rok byla poslední koupačka a opalovačka ve Vinterviken v červenci. Poslední srpnový týden nám nadělil až 27 stupňů. I když jsme letošní léto tolik netrajdali po Švédsku, léto jsem si já minimálně užila - i proto, že mám od poloviny července prázdniny :) 

Javier, Lovisa, Hannes a já v tuk tuku

Hannes přišel s nápadem letět na částečný firemní náklady do Portugalska. Letenky jsme vybrali relativně včas, letenky s TAP Portugal ale přesto nebyly za hubičku - myslim, že jsem za 1 osobu platila zhruba 4000 SEK (přes 9.000 Kč). Co jsme koukali na mapu, je to asi 3x delší trasa než do Prahy (3.500 km vs 1.500km)

Let do Portugalska byl víceméně na mě dost dlouhej a zhruba v polovině letu už jsem nevěděla, co mám dělat (z toho důvodu taky píšu tenhle článek během zpátečního letu do Stockholmu). Už před letem jsem měla hlad a měla jsem plán si koupit svůj McDonald, ale Stockholm ani na konci sezóny v září nezvládá odbavovat cestující. Fronta na kontrolu zavazadel byla zase nekonečná a málem mě trefil šlak. Nicméně i tady se potvrdila další švédská kultura a zvyk stát tupě ve frontě za ostatníma a čekat.  Když jsem v květnu odlitala do Španělska, šla jsem tehdy do jiný fronty, která byla na konci letiště. Čili jsem tam intuitivně šla i tentokrát. Samozřejmě, fronta byla víc jak poloviční a celej proces (fronta start - kufr done) trval 40 minut místo hádám minimálně jedný celý hodiny.

Na hamburgr z mekáče tak nedošlo a rozhodla jsem jíst v letadle. Před odletem doma jsem omrkla menu a věděla jsem, že si objednám lunch menu za 11,50e: lasagne, kafe a KitKat. 

na cestě za teplem

Kafe z prášku (a mlíko v prášku) mě opravdu neohromilo. Lasagne byly fajn. Zkrátka polotovar. Nicméně blíží se mi dva lety s Ryanairem (8.10. Riga a 2.11. Lulea) a už teď se těším na jejich překapávaný kafe. 

Do Lisabonu jsem letěla s Javierem a Lovisou, zůstavali do pondělního rána. Ač jsou oba fajn, nejsou moji krevní skupinou a nepotřebovala jsem s nima trávit dny a noci. 

Lisabon

Přistání v Lisabonu bylo bezva, protože letiště je uprostřed města a při přistávání jsme letěli nad barákama. 

Co nás všechny členy výpravy překvapilo, bylo relativně stále velký množství turistů. Fronta na tramvaj 28 byla minimálně na hodinu. Fronta na historickej výtah na tom byla dost podobně. Místo fronty na tramvaj jsme byli zlákáni místním tuktukářem na tour de Lisabon (myslim za 50e/4 lidi, viz první úvodní fotka). Vyhrával nám během jízdy jako na matějský pouti, takže náš tuk tuk poutal pozornost v celym městě. Bylo to ale fajn, řekl nám dopředu trasu, zastavil na populárních místech (kde jsme měli 10m rozchod) a vykládal nám o významných místech (já ho ale přes tu hudbu stejně moc neslyšela).

Krásná portugalská mozaika

Moc se mi líbily baráky, protože byly barevný a obklad byl z dlaždiček. Pro Lisabon typický žlutý tramvaje dělaly to město specifický a žlutá barva tomu dala ten správný detail. Uličky byly vcelku úzký a "do mřížky". Když jsme procházeli městem, tak to dělalo efekt, že se před námi ty tramvaje schovávají a hrajeme si na schovávanou. Vždycky vykouknou na chvilku, než ve vteřině zase zajedou do další ulice.

V centru města jsem viděla jen jednu mini městskou pláž. Vodu bych ale za čistou nepovažovala. Kromě chobotnice a sladký jednohubky Pastel de Belém jsme nic z lokální kuchyně nevyzkoušeli. 

Čím víc času jsem v Lisabonu byla, tím víc jsem se těšila na přesun do Cascais. Obecně si myslim, že není nutný trávit ve městě víc času jak 3 dny. 

view pointy v Lisabonu

Byli jsme ubytovaný v centru města v lepším hotelu. Vždycky záleží, s čím člověk srovnává, ale podruhý bych se do toho hotelu nevrátila. Pokoj byl pro 2 lidi malej, na pokoji nebyla žádná skříň, byly tam asi 4 ramínka. Největší úlet byly dveře. V Solléru pro jistotu nebyly žádný. tady byly posuvný a ještě zatahovací k tomu. Jako nadvakrát. Hrozná blbost :) O snídani radši ani nemluvim, se Stockholmským "standardem" nesrovnatelný. Čtvrtý den v hotelu jsme to vzdali a šli na snídani do města.

V restauracích se musí připlácet za takový ty chlebíky před jídlem, vodu na stůl nám taky nikdo nedal. Jiný kraj, jiný mrav. Stockholm je oproti Lisabonu zase mrtvej co se barev týká. Všude je něco.

Lisabon v 10 bodech:

1. tramvaje 
2. barvy
3. obkladačky (dlaždičky)
4. ibyšek
5. kopce
6. view pointy
7. tuk tuky
8. cenově dostupný služby
9. Pastel de Belém
10. neexistence supermarketů v Lisabonu
11. ... a taky nám pořád někdo nabízel drogy na ulici ☝

V Lisabonu jsme kromě populárních turistických atrakcí navštívili ještě Time Out Market, odkud jsme prchli a taky LX factory, holešovická tržnice za 5 let (jak tvrdí Adam Gebrian v jednom z jeho videí na YouTube). 

Time Out Market byla forma stolování, kde všichni sedí se všema u jednoho stolu. Bylo tam snad tisíc lidí. LX factory bylo milý místo, ulička, kde jsme si mohli dát jídlo, kafe, něco pokoupit a tak zevlit. 

Navštívili jsme i botanickou tropickou zahradu za 5e na hlavu, to ale taková pecka nebyla. Skoro nikdo tam nebyl. Byly tam kaktusy, bambusy, hromada monstery a další zelený stromy. Asi nic, proč by tam člověk měl jít dvakrát. 

Lisabon/portugalská "Stodolní" - růžová ulice s bary

Cascais

V polovině našeho výletu jsme se přesunuli vlakem z Lisabonu do městečka Cascais. Z Lisabonu to je přes 30 km a cesta vcelku pohodlná. Vlak vede podél moře a je to prima podívaná. Minimálně jsem mohla alespoň vidět Torre de Belém. Cascais je prej taková Marbella ve Španělsku, Miami v Americe. Koupit si tam barák stojí jako ve Stockholmu a je to taková portugalská riviéra. 

Nicméně Cascais se ukázal jako nejlepší část celý dovolený. Bylo to krásný malý městečko u moře, pláže, člověk se tam nemačkal s milionem turistů. Foukal tam pěkně vítr, viděli jsme v tropickym parku želvy a vysoký vlny, půjčili si elektrokola, jedli nejlepší jídlo za celý Portugalsko a váleli jsme se ve spa.

Cascais 

Hned po příjezdu jsem šla na pláž, která byla 5 minut od našeho ubytování. Voda byla tak studená, že se tam nedalo ani dlouho stát. Dokonce i Hannes řekl, že to je studený a to už je co říct. No jo, Atlantik. V létě ta voda má snad max 20 stupňů. Zlatej Balt. 

Vlna z moře mi kromě telefonu ošlouchla asi 5x všechny věci, který byly na ručníku. Naštěstí nic neuplavalo a nic se nezničilo. Písek se vyklepal a věci uschly. 

snídaně v Cascais

Byli jsme ubytovaný v Guest housu v centru městečka. Hrozně se mi tam líbilo. Sice jsme měli asi nejhorší pokoj, protože byl pod schodama a měl jedno malý okno, ale neuvěřitelný snídaně, servis a venkovní sezení nám to 100% vykompenzovalo. 

Myslím si, že to byl byznys několika mladých holek, který koupily barák, udělaly z toho ubytovací zařízení, připravovaly snídaně, seděly na recepci a komunikovaly s hosty přes WhatsApp. Bylo to opravdu bezva. Když měl Hannes narozeniny, recepční o tom věděla. Ráno mu popřála a pak odpoledne se nás zeptala, jestli plánujeme na jeho narozeniny zajít na dobrý jídlo. 

Snídaňové menu, ze kterýho jsme si každý ráno mohli vybrat, co jsme chtěli. První den jsme to trochu přepískli. Objednali jsme si toho hrozně moc, protože jsme nevěděli, co čekat. Snídaně byla ale fenomenální, čerstvá, zdravá a barevná.

Jednoho dne nám přišla zpráva na WhatsApp, jestli máme zájem o jógu a jestli chceme uklidit pokoj. Nejsem vůbec jógovej člověk a tenhle typ cvičení mě vůbec nebaví, ale kvůli Hannesovi jsme si hodinu zarezervovali. Nějak mi přišlo, že to chtěl zkusit. (až po józe jsme se dozvěděla, že chtěli 15eur za jednoho).

Ač to bylo nabídnuto hádám všem hostům, byli jsme tam nakonec (bohužel) jen my dva. Na střeše ubytování nás čekala jogínka. Moje neschopnost koordinace a kopírování pohybů někoho jinýho se samozřejmě potvrdila. Líbila se mi na tom jedna věc - čerstvý vzduch a myšlenka, že na konci září sedim v tričku na střeše baráku. Jóga jako taková mi opravdu nic neřiká a přijde mi to hrozně nudný. Byla jsem ráda, že to skončilo a na další jógu už se hlásit pravděpodobně nebudu 😀

chobotnici jsme měli snad každej den

Jeden den jsme si půjčili elektrokola za 35e na celý den a projeli jsme část pobřeží. Viděli jsme super vlny. Síla vody je neuvěřitelná, když to člověk vidí. Věděla jsem, že Portugalsko je dost větrnej stát, ale nečekala bych, že nebudu mít kvůli silnýmu větru vedle moře stabilitu na kole. Několikrát to se mnou tak zamávalo, že jsme se bála jet skoro dál. 

Půjčit si kola bylo podle mě nejlepší rozhodnutí z celý dovolený. Projeli jsme podél celýho pobřeží, zastavovali na několika místech kvůli vlnám nebo vyhlídkám. Zpátky jsme viděli lehký písečný duny.

Protože měl Hannes den před odletem do Stockholmu narozeniny, čekal mě náročný úkol. Chtěl nějaký spa, nějaký zážitek, což mělo výhody i nevýhody. Výhoda byla, že jsem to mohla naplánovat z obýváku a vešlo se mi to do kufru :) Nevýhoda byla, že portugalská kultura je jiný než švédská, a tak byl problém najít ucházející spa, aniž bychom tam byli ubytovaný. Venkovní bazén taky není samozřejmost. Některý spa balíky byly navíc extrémně drahý. 

Po několika hodinovým hledání jsem narazila na pětihvězdičkový hotel Oitavus. Vybrala jsem spa package, který obsahoval masáž, oběd a spa část (sauna, jacuzzi, venkovní a vnitřní bazén). Asi nikdo z nás nečekal, že tam budeme skoro uplně sami. Dělala jsem si z Hannese legraci, že jsem pro něj zabookovala celej hotel 😅

Dostali jsme kompletní 50m masáž (záda, ruce, nohy, krk), dobrej tuňákovej salát se studenym čajem z ibyšku a po zbytek spa jsme se váleli venku na lehátku. Ten jejich vyhřívaný venkovní bazén se slanou vodou zase tolik vyhřejvanej nebyl - podle mě mysleli vyhřejvanej sluncem :D 

Z vnitřního spa jsme nic nevyzkoušeli, ač sauna a pára vypadaly pěkně - s výhledem ven, vypadalo to jak okno do Afriky. Komu by se taky chtělo být v tomhle počasí v sauně.... 

spa - bazén, jídlo, sauna a pára

Celkově se mi dovolená líbila. Vyšlo nám počasí, pršelo až poslední den cestou na letiště. Trochu jsme se opálila, byla jsem na pláží, měla dobrý jídlo a neutratila moc peněz (zhruba 2.200 SEK + 4000 SEK letenky). Takže jsem se výdajem vešla do mojí měsíční podpory.

Do Lisabonu bych už ale asi neletěla, vybrala bych si mnohem raději Cascais a nebo Porto. Těch skoro 5 hodin v letadle, co jsme byli na cestě zpět, protože byla stávka ve Francii, bych ale klidně přeskočila.

departure