Jako drtivá většina našich plánů s Hannesem se odvíjí od předpovědi počasí. Do Portugalska jsme jeli s přesvědčením, že se budeme snažit co nejvíc cestovat.  Tou dobou jsem ale netušila, že zima je opravdu i jinde než jen ve Švédsku . Čili dny, kdy je 12C a prší, zůstaváme doma a vegetíme. Trávit čas venku v dešti, ještě třeba platit za ubytování a jídlo v resturacích, není dlouhodobě udržitelný (alespoň v případě mojí portugalský vyplaty, čti "almužny".) Porto bývá zpravidla chladnější než Lisabon, a Lisabon bývá zpravidla chladnější než Algarve. Podle předpovědi počasí, v únoru, nastal zvrat. Porto ukazovalo sluníčko a 19-21C. To byl signál koupit jízdenky na vlak. Pro představu, Porto je daleko 300km, za vlak jsme platili tam a zpět téměř 70e/os. Bohužel cesta autem by vyšla vlastně stejně, protože jen mýto by vyšlo na 50e + parkování + benzín + "provozní opotřebení". Další abnormalita portugalských platů.  Ten vejlet byl ve skutečnosti trochu fail. Že to nebud

Počasí o víkendu hlásalo až 18C a jasnou oblohu. Bylo tak na čase zase zvednout kotvy a vyrazit poznávat svět. Nechtělo se nám ale uplně nikam daleko, protože furt není letní počasí a ty největší skvosty si chceme nechat až bude tepleji.  Ericeira Volba padla na Ericeiru, 50km dalekou rybářskou vesnici. Neměla jsem žádný očekávání, poněvadž tahle pidi vesnice nebyla ani na mym wishlistu v Google mapách ( čti: "nikdo ji nezmiňoval ve svých blogerských příspěvcích).  Zaparkovali jsme v podzemích garážích a hned na nás místní Portugalec začal hulákat, jestli potřebujeme s něčím pomoct. Civěli jsme totiž na Pricing. Ochota lokálních lidí je vskutku unikátní a určitě jedna z (mála) věcí, který se mi na Portugalsku líbí. S úsměvem jsme poděkovali, že nepotřebujeme a šli jsme projít "centrum".  Ericeira Wall Painting hned v uličce vedle moře Výhoda cestování v zimě je minimum turistů. Ericeira je dekorovaná v modrobílý barvě, a tak jsem si připadala trochu jak v Řecku. Někter

Obrázky všeho dobrýho, co jsme ochutnali... seznam je různorodý a stále se rozrůstající 😄. Jsem zvědavá, co mi bude chybět a na co naopak ráda zapomenu. Už teď tuším, že budu pašovat asi nějaký želé a Hannes sbalí minimálně strom citronu...  Pojala jsem to pouze jako obrázkovou fotogalerii s popiskama.  Pomerančový dort z Algarve - Silves.  Kaki. Hannes to poprvé koupil jako rajče. Má ale trochu jinou konzistenci, je hodně vodnatý. Mysleli jsme si, že je to pannacota. Ve finále to bylo spíš slaný a nijaký. Čokoládový chlebíček. Ananas z portugalskýho ostrova Sao Miguel. Nejlepší ananas, co jsem měla.  Vánoční selekce. Lokální Sintřní Queijada De Sintra. Chutnalo to jako mini štrúdl. Vaječný mušle. Pastel De Nata v Sintře. Odrůda lokálního jabka. Má to suchej konec. Selekce želatin v supermarketu. Prášky, hotovky, malý, velký, barevný. Želatina na sto způsobů. Tohle je "jogurt" s příchutí marakuji a manga. Budeme věřit, že to jsou čerstvý olivy. Jsou zabalený v takovym primit

Lisabon je barevný město. Stejně jako všechna místa a města, má svá specifika. Žlutý tramvaje, kopce a výhled na moře k tomu všemu neodmyslitelně patří. My neměli s výběrem ulice uplně nejštastnější ruku. Z google map se těžko vyčte, kolik aut vám projede pod oknem, jak hlučná ulice je a po jak širokym chodníku bude člověk chodit. Hannes dokonce i dočasně zrušil svoj evening walks. Jak sám řiká, tahle ulice ho nevyzývá k tomu, abych vycházel pravidelně z baráku. Nicméně, jsou tu přesto nějaký benefity naší adresy. Máme 100m garáže, 5m pěšky metro, za 5m jsme na jedný z nejrušnějších ulic v Lisabonu, za 15m na vyhlídce a za 5 minut park.  Jsem zvědavá, kde budeme bydlet od dubna dál. Už teď koketujeme s myšlenkou být mimo Lisabon. Mít někde možnost sedět na zahradě by byla paráda. Leo by to určitě taky ocenil. Moje oblíbená lavička v parku Jardim Guerra Junqueiro (Jardim da Estrela) I přestože tu jsme teprve 16 dní, dokázali jsme tu už za tak krátkou dobu poznat první základní rozdíly m

První výlet autem po našem dlouhym car tripu. Hned na uvítanou jsme řešili odskakující brzdu po sešlápnutí. Auto stálo v garáži zhruba 14 dní a brzda se zbláznila. Nikdy předtím se mi to nestalo a tak první kilometry byly dost strašidelný. Naštěstí to asi po 15km přestalo zlobit a všechno fungovalo zase normálně. Řešit na novej rok brzdy v autě nebylo na mym listu přání. Do navigace jsem dala "Mafra". Pidi vesnice s obrovskym barákem " Basílica de Mafra ". Nemělo smysl si ten haus fotit, protože mě jednak baráky moc neberou a za druhý to stejně na fotce nevynikne. Bylo to ale obří. Wikipedia: " Palác je největší královskou rezidencí v Portugalsku a jednou z největších staveb v Evropě vybudovaných v 18. století. Celý komplex byl zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO." Prošli jsme alespoň zahradu kolem paláce. Potkali jsme pár lidí a frčeli jsme zase zpátky do Lisabonu. Nejvíc exotická značka - zákaz s vysokými uzkými podpatky 😅 do dětskýho parku. Han

Rozhodli jsme se odstěhovat. Za teplem, sluncem a hodně daleko. Byt ve Stockholmu se pronajal na 6 měsíců (do 15.6.) a my začali vyhazovat věci, balit věci a připravovat Lea na dlouhou cestu. Rozhodnutí zabralo řádově pár dní a několik hodin. Plánování cesty a zařizování věcí kolem zabralo času mnohem víc - očkování Lea, řešení trajektů, bookování hotelů, plánování cesty, řešení auta (cla, pneu, pojištění, servis...), hledání ubytování a práce. Hannes řešil vše kolem Lea a cesty, já řešila primárně auto. Ubytování v Lisabonu jsme hledali spolu - byla to část, která zabrala nejvíce času - předražený byty, hledání v Google mapách dobrou lokalitu, konktaktování lidí a počítání nákladů.  Odjezd byl přizpůsoben počasí a protože na Evropu se tou dobou valil sníh, odjeli jsme o den dřív, než bylo původně plánováno - 14.12. Protože Hannes stále nemá řidičák - a zpětně bych ho asi za volant nejspíš tolik nepouštěla, protože některý úseky byly náročný (zatáčky, kopce, místní řidiči) - čekalo mě